Očima taneční lektorky

24. ledna 2017 v 16:12 | Nikol
"Krásné odpoledne. Mé jméno je Nikol a hned na úvod vás poprosím, abyste mi tykaly a rovnou se zeptám, jestli vám všem můžu taky tykat?"
V sále všichni kolektivně přikyvují na znamení souhlasu.
"V následujících lekcích se společně naučíme pět základních latinsko-amerických tanců: sambu, cha chu, rumbu, paso doble a jive. Jednu hodinu se vždy naučíme základní kroky určitého tance a druhou hodinu budeme naučenou kombinaci pilovat. Náš desetihodinový kurz tedy bude probíhat tak, že se naučíme základy tance cha cha a další hodinu vše rozebereme více do hloubky. Pak půjdeme na rumbu a tak dále a tak dále. Nějaké otázky?"
Osm hlav se pohybuje ze strany na stranu na znamení slova NE. Sleduje mě osm párů očí v očekávání, co dalšího řeknu.
"Než úplně začneme, tak mi prosím ještě prozraďte, proč jste přišly, ať vím, jestli vám můžu vaše představy splnit nebo nikoli. Vezměte to postupně od kraje a řekněte mi prosím vždy i své jméno. Pokusím se všechna jména rovnou zapamatovat."
"Ahoj já jsem Andrea, kamarádi mi říkají Andy a přišla jsem, protože k Vám chodila už kamarádka a já prý musím taky."
"To je fajn," usmívám se na Andy a tanečním sálem se line zdvořilý smích. "Jaká kamarádka ke mně chodila a proč ty musíš taky?"
"Chodila k Vám Káťa Rotlefterková a říkala, že to bylo super, že se mi to bude líbit a že prostě musím jít."
"Dobře, díky moc a prosím, tykej mi. Kdo je další?"
"Já jsem Marie, už jsem tančila dřív. Chodila jsem do tanečních a do pokračovaček, ale dál přítel jít nechtěl a mně to chybělo, takže jsem si našla tenhle kurz lady latin dance."
"To jsi dobře udělala a věř, že mnoho žen v mých kurzech přichází ze stejného důvodu. Chlapů tanečníků je nedostatek," reaguji na představení Marie a ukazuji na další tanečnici, aby pokračovala v představování.
"Já jmenovat Yulia, jsem z Russia, kde já tančit, ale pak přestěhovat a teď tančit tady. Všemu česky rozumím, jen nemluvím."
"Mluvíš dobře a případně se ptej, kdybys něčemu neporozuměla."
"Já jsem Šárka, chodím k Tobě na flirt dance a latiny jsem se vždy bála, ale ty jsi mi říkala, ať se nebojím, tak jsem tady."
"A jsi tu správně, díky Šárko."
"Ahoj, mé jméno je Lucka a jak tady tak všechny poslouchám, tak jsem tady asi špatně, protože já nemám žádné zkušenosti, jsem začátečnice a přišla jsem se to všechno teprve naučit."
"To jsi určitě správně, jsme na kurzu pro začátečnice a určitě se všechno naučíš, bez obav."
"Já jsem Alena, Niki mě zná, chodím k ní na všechno, co se dá a nejen k ní, tančím taky bollywood, flirt dance, orient, sambu, zumbu gold, street, twerk a další."
"Co děláš za práci?," vyhrkne Marie.
"Jsem rekreační tanečnice na plný úvazek," chechtá se Alenka a krom toho dodává "a taky jsem babička, účetní a hospodyňka."
"Alenka tancem žije, určitě budete mít pocit, že tu bydlí. Já ji tady potkávám každý den."
"Každý den ne, v sobotu nechodím, " dodává smějící se Alenka.
"Já jsem Lenka," pokračuje další začínající tanečnice, "a prostě to chci vyzkoušet."
"A proč zrovna lady latin dance?"
"Protože mi to časově vychází z práce."
"Aha, díky Lenko. A poslední - jaké je tvoje jméno a proč jsi přišla?"
"Já jsem to vždycky chtěla umět, Hříšný tanec jsem viděla asi milionkrát a přesně jako Baby to chci umět i já."
"Super," směji se a ostatní se smějí se mnou, "a jak se jmenuješ?"
"Jóóó, na to jsem zapomněla, jmenuju se Pavla."
"Děkuju moc všem, vítám vás tady a jdeme na to. Na začátku se protáhneme a pak půjdeme na první tanec, kterým bude cha cha. Naučíte se stát a taky se dnes naučíte jednoduchou chachovou kombinaci. Pokud budete mít jakékoli otázky, tak se určitě ptejte. Myslete na to, že je tu třeba dalších sedm lidí, co se chtějí zeptat na to samé a jen se stydí."
Pouštím hudbu a sleduji ty zvědavé oči, co zase sledují mě. Obdivuji každého, kdo si přijde plnit v jakémkoli věku svůj sen. Věkové rozpětí na mých kurzech pro dospělé bývá šestnáct až šedesát let, což je patrné i na dnešní lekci. Tanec se netýká jen mladých ambiciozních dívek a chlapců, kteří chtějí vyhrávat české i zahraniční soutěže. Tanec je radost, životní styl, touha, vášeň, sklíčenost, pokora, cokoli si zamanete, Prožívat ho může kdokoli a kdykoli a často si ho nejvíce užijete, když to nejméně čekáte.
Všechny ty tváře, které dnes stojí naproti mně, očekávají, že je všechno naučím.
Tyhle ženy chtějí, abych je naučila jednotlivé tance, s nimi techniku a doufají, že pak budou v celém tanci nejen skvěle vypadat, ale že si ho budou moct také pořádně užít.
Takhle to ale nefunguje.
Kurzy mi prošly stovky tanečnic a pár tanečníků. Nikdy nikdo z nich neměl pocit, že už to výborně umí a může si s tancem začít jen tak hrát a jen si ho užívat. Já tančím dvacet let a také si nemyslím, že to skvěle umím, něco ale už po té době vím: Netančím proto, abych byla nejlepší, nejkrásnější a já nevím, co ještě. Tančím, protože zkrátka musím. Nikdo mě zvenčí nenutí. Musím, protože mě dopředu žene jakási vnitřní síla. Bez tance je život pro mě šedivý, s tancem je duhový. A bylo to tak vždycky bez ohledu na můj věk či zkušenosti.
U tance jde především o prožitek a ten může mít každá z těchto osmi tanečnic, které dnes přišly klidně hlubší než mistr republiky či sólista v Národním divadle.
Nezáleží na tom, jestli tančíme "správně", podstatné je, proč to děláme a co nám tanec dává.
Jedno univerzální "správně" stejně neexistuje. To, co se zdá jako dokonalá cha cha v Evropě, by neocenili na Kubě a stejně to funguje i obráceně.
Můj pohled ulpívá na každé tváři těchto osmi žen, co dnes přišly. Jejich tváře jsou plné očekávání, strachu a také bloků.
Kolikrát jsem tohle už viděla? Měsíce a roky soustředění a snahy...myšlenky na to, že pak bude ten výraz, pak si to začnu užívat...výmluvy typu já k tomu potřebuji publikum, já se stydím, já si musím dát panáka,... V každé téhle ženě je spousta strašáků, co blokuje ten absolutní a báječný prožitek.
Ano, vzpomínám si na skvělé tanečnice, které prošly mými kurzy a byly technicky zdatné, dřely a pracovaly na sobě. Na koho ale vzpomínám také? Například na paní Jarku, která chodila vždy tak o třicet minut později, po vstupu do lekce tančila něco úplně jiného a byla jaksi ponořená do sebe. A pak jednou během hodiny improvizace "přeotočkovala" celý sál, zastavila se, radovala se, smála se, oči jí jiskřily a do toho šťastně volala: "Tohle byl můj sen, vždy jsem se chtěla točit přes celý sál. Byla jsem obětí domácího násilí a teď jsem to dokázala, jo. Dokázala jsem to."
Nestála v ose, nedržela pevný postoj a netočila se rovně, ale měla to podstatné - SEN a točila se za ním. Každá její otočka šla hluboko z nitra a nepochybuji o léčivých účincích a obohacení, které jí každá ta otočka poskytla. Jarka si užila cíl i cestu a nečekala na to, až to bude umět lépe, aby si u toho neudělala ostudu.
Nečekejte! Ať už čekáte na cokoli, nespoléhejte na to, že to přijde, protože ve skutečnosti už to tu dávno je. Je to všechno ve vás. Každý/každý, kdo mi vstoupí na kurz s jakýmkoli motivem (stíhám to z práce, chtěla jsem to dělat vždy atd.), ať přijde v jakémkoli věku a v jakémkoli městě, tak každý/každá má právo si to užít, tak proč se toho práva sami dobrovolně vzdáváme?
Každý/každá, kdo vejde do dveří naší taneční školy, je v mých očích od začátku báječný a odvážný a zaslouží si odměnu a radost, které tanec přináší. Každý/každá si tu radost ale může darovat jen sám/sama a nesmí čekat. Každý/každá by měl na přijímání radosti pracovat od začátku, kdy se potká s tancem, radost z pohybu je stejně důležitá jako technika.
Všechny vás obdivuji, otočte svůj zrak k sobě a dovolte si, obdivovat se také, poté užasnete nad tím, co každý nebo každá z vás dokáže.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama