To nejde!

3. dubna 2017 v 22:04 | Nikol
"Učený z nebe nespadl!", říká se, a přesto hodně z nás věří, že Mozart byl odjakživa hudebníkem a Železný byl zase ihned skvělým sportovcem.
Na tanečních lekcích, které vedu, slýchávám poměrně často větu: "To nejde!" No, to je jasné, že to nejde, když to zkoušíte teprve pět minut. :)
Tanečnice ozývající se až po pěti minutách zkoušení jsou na tom vlastně ještě docela dobře, poměrně často se ale také stává, že slyším: "To nedám!" a přijde to ještě dříve, než dotyčná začne určitý pohyb zkoušet. Jak to může vědět? Pochybuji, že tak usuzuje na základě svých jasnovideckých schopností. :)
Než začnu udílet cenné rady o pozitivním přístupu k novým výzvám, tak se vám k něčemu přiznám. Taky jsem dříve říkala: "To nejde!" Ani nevím, kolikrát a v jakých všech situacích jsem tento výrok použila, ale rozhodně vím, kdy jsem ho zcela vážně (tedy ne v žertu) použila naposledy.
Byla jsem ještě na základní škole v osmé nebo deváté třídě, bylo mi třináct nebo čtrnáct let, a zrovna jsme měli individuální lekci s naším trenérem na standardní tance - s Marcelem Gebertem. Učil nás nové variace do quickstepu, když ze mě vypadlo ono známé: "To nejde." Marcel se na mě tehdy pouze klidně otočil a odvětil: "Nejde znamená neumím." Zarazila jsem se, zamyslela jsem se, a i když jsem v první chvíli byla touto reakcí zaskočená, tak mi vzápětí došlo, že má pravdu. Nejde to, protože to ještě neumím, ZATÍM, když to ale budu zkoušet a budu trénovat, tak to budu umět, což znamená, že TO PŮJDE. Jak prosté, že? :) Tehdy mi také došlo, že i Marcel to někdy neuměl a musel se to naučit.
Na mých lekcích potkávám dva typy lidí s dvojím nastavením mysli. Setkávám se v praxi přesně s takovými dvěma druhy myšlení, jaké popisuje psycholožka Dwecková. Potkávám lidi s fixním a nebo s růstovým nastavením mysli. Ti s fixním nastavením u mě většinou moc dlouho nevydrží. Buď změní přístup nebo z mých kurzů odejdou, případně odejdou a vrátí se, až když změní přístup a nastavení své mysli. :) Co přesně to znamená a proč u mě lidé s fixním nastavením mysli nevydrží?
Dwecková vysvětluje, že lidé s fixním nastavením se chtějí pouze utvrzovat v tom, že jim něco jde. Chtějí vědět, že jsou v něčem dobří, ale nejsou ochotni odstraňovat své nedostatky a pracovat na rozvoji nových schopností, protože trénink berou jako své selhání. U tance by to konkrétně znamenalo, že pokud mi nejdou například hned opilí námořníci (variace v jivu), přeberu si to tak, že nejsem dobrá tanečnice, nemám na to a měla bych to zabalit. Navíc budu žít v domnění a veřejně budu hlásat do světa, že tento prvek je naprosto nesmyslný, špatný a ten, kdo ho vymyslel, vůbec nepočítal s takovými normálními lidmi jako jsem já.
Lidé s růstovým nastavením mysli naopak chápou, že jejich schopnosti potřebují čas, píli a trénink, a proto budou ve stejné situaci námořníky stále zkoušet a zkoušet a zkoušet a na konci tréninku mi řeknou: "Už je to lepší" nebo "Musí si to sednout, můžeme se k tomu příště ještě vrátit?"
Nic nejde hned samo od sebe. Nevím, jak to bylo u mých trenérů, ale předpokládám že stejně jako já, tak ani oni se nenarodili již s tanečními botami na nohou a všemi variacemi světa v hlavě i v těle. Osobně vím, že dnes neučím tanec díky talentu a speciálnímu nadání. Lektorkou jsem se stala díky mému zápalu, vášni, dřině a mnohaletému tréninku, který zdaleka neskončil.
Než jsem přestala padat v otočkách, udělala jsem jich deset tisíc.
Než jsme se přestali ve valčíku "prát" s mým současným tanečním partnerem, tančili jsme ho ob den dva roky.
Než jsem pochopila rumbovou chůzi, strávila jsem stovky hodin na seminářích o rumbové chůzi a i tak vím, že je stále co zlepšovat.
Než jsem začala tanec učit, věnovala jsem se mu dvanáct let každý den, poté se ze mě stala lektorka a tanci se od té doby věnuji stále stejně intenzivně ne-li intenzivněji dalších deset let každý den.
A i přes usilovný mnohaletý trénink před sebou stále vidím nové výzvy, které potřebuji zdolat a stále objevuji nové variace a přístupy, se kterými se musím "poprat".
Stane-li se vám tedy někomu, že budete mít pocit ála "To nejde", zvažte, zda chcete zůstat u onoho pověstného "To nejde" nebo zda to chcete posunout dále na "Zatím to nejde", ale "Ono to půjde".
Trénujte tak jako trénovali všichni, kterým to dnes JDE a trénujte přesne to, co teď NEJDE. Nejste v tom sami, budu trénovat s vámi...každý den...minimálně dalších padesát let. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama