Když se chci opravdu zlepšit, existuje jen TADY a TEĎ, vše ostatní musím zahodit

9. května 2017 v 9:53 | Nikol
Existují tanečníci a tanečnice, kteří/které si vše perfektně pamatují a dokážou mnoho tanečních poznatků nejen teoreticky odříkat, ale mnohé dovedou i skvěle zaaplikovat. U takových lidí se po vyřčené otázce: "Co víte o sambové chůzi?" dozvím vše, co by dotyční měli vědět o sambové chůzi. Např.: "Chodí se přes špičky, houpe se, na celé doby dolů, na mezidoby, tedy na "a" chodím nahoru. Vzadu mám linii, odvalenou nohu až do bříška, ale včas krčím, aby to nevypadalo, že nohy tahám. Vede mě vždy jedna strana a ruce mám do strany. Vpravo, když je pravá noha vepředu ..." Super, za jedna!
Na druhé straně je mnoho lidí, kteří na stejnou otázku neodpoví nic, a přesto je jejich sambová chůze mnohem lepší. Jak je to možné?
V tanci je to stejné jako ve škole a potažmo i v životě. Ve škole jsou také vzorní studenti, kteří vše ví a vše dokážou vysvětlit, ale prakticky se potom s danou problematikou neumí poprat. Těm se lidově říká ŠPRTI. Na druhé straně jsou ve škole lidé, kteří dopadají hůře v testech a zkoušeních, ale lépe obstojí v životě.
Pokud si všechny informace fixujeme a ukládáme, určitě se budou hodit pro náš dlouhodobý rozvoj! Je fajn každou informaci vnímat jako kousek z lega a sbírat jednotlivé kousky do té doby, než z toho všeho bude možné něco postavit. Pokud ale zatím máme jen šest dílků lega a chceme z toho stavět dům, tak to nejde, proto je potřeba v určitě fázi jen sbírat a nestavět. Je potřeba čekat až dílků bude více.
Sama znám velmi dobře pocit, kdy stojím na lekci, trenér stojí vedle mě a říká: "Víc se vlň! Víc to prodej! Dej důraz na nohu! Sváděj ho! Proč tohle děláš?"
A mně v hlavě běží: "Vždyť mi naposledy říkali, že se tam moc kroutím, tak jak víc se vlň? Vždyť mi někdo říkal, ať se tolik nepředvádím, tak jak to mám prodat? Jak mám dát důraz na nohu, když tady mám uhýbat partnerovi a počítat si? Jak ho mám svádět, když je ke mně zády? Proč tohle dělám? Protože mi tohle bylo pochváleno jako to správné."
V čem jsou tyhle myšlenky shodné? Týkají se minulosti. V tom daném okamžiku na daném místě v tom daném prostoru to určitě platilo. Posbírala jsem nějaké dílky do skládačky a ty jsem si odnesla pro budoucí zúročení. Dnes, tady a teď už to ale neplatí. Změnil se můj tanec, přístup, atmosféra a zaměřujeme zde společně pozornost novým směrem, proto je potřeba ke všemu takto přistoupit - teď, v přítomnosti.
Možná jsem se vlnila moc někde v minulosti, ale teď je to málo, takže je potřeba přidat. Rozhodně je to lepší cesta, než protestovat, diskutovat a přemýšlet nad tím, proč se teď chce po mně něco jiného.
Pro vybalancování celého tance je potřeba nejdřív lítat zprava doleva, než se vše ustálí na středu a co bylo, to bylo, důležité je stále pouze teď.
Určitě je dobré nezapomínat, co jsme se už naučili, ale některé informace platily tehdy a možná budou platit zase v budoucnu, ale při tréninku a přívalu nových informací se určitě vyplatí řešit jen TEĎ a TADY.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama