Méně je někdy více

3. května 2017 v 14:40 | Nikol

Čím déle tancuji, čím více seminářů jsem navštívila a čím více toho vím, tím méně některým věcem, především tanci, rozumím. Minimálně v těch chvílích, kdy ke mně přicházejí nové informace, tak bývám zmatená a někdy trochu zoufalá, než si vše tzv. sedne a mně dojde, že se po mně chce vlastně pořád to samé.
V září na mě trenér na lekcích naléhá, abych byla techničtější, přesnější, měla jsem vše napočítané a měla jsem v tom jasno.
V listopadu na mě jiná trenérka nabíhá se slovy: "Nikčo, nejebej do toho tolik, nedělej vše tak poctivě, vykašli se na to a prostě si to užívej."
V prosinci se dozvídám, že tančíme moc light a musíme využít více naši sílu. Na parketě je údajně potřeba být strong. Více makáme, děláme větší protipohyby, zrychlujeme a více se potíme.
V únoru už je to ale zase moc urputné, pereme se spolu a neladí to. Co si takhle někde oddechnout a zvolnit?
Jsem upočítaná, zpocená, zmatená a začínám být i lehce schizofrenní, protože se snažím tančit zároveň jako éterická bytost, být přitom strong žena, užívat si to a navíc k tomu všem jedu neustále vysokou matematiku, aby bylo vše přesné, napočítané a správně odmocněné.
V dubnu se konečně dostáváme k jádru věci. Dívá se na nás další trenér a jednoduše se ptá: "Co to je?" A vzápětí dodává: "Síla tam je, je vidět, že to máte i hodně naběhané, ale dost částem nerozumím. Je jedno, jestli to bude silné nebo jemné, jestli to bude gesto rukou, budou to výrazné boky nebo jen hlava, ale já to musím pochopit."
Ukazuje se, že pokud mám ve svých pohybech jasno já, tak to ještě neznamená, že v nich má jasno i mé okolí. Na lekcích oprašujeme jednotlivé části a vyhazujeme spoustu zbytečných pohybů. Průběžně se ptám: "Jenom tohle?... Není to málo?...Fakt to stačí?" A dostává se mi stále stejné odpovědi: "Ano."
Po zhlédnutí tréninkových videí musím uznat, že to opravdu stačí. Nevypadá to, že se flákáme nebo toho děláme méně. Vypadá to, že jsme vyrovnanější osobnosti než jsme kdy dříve bývali. Touto optikou pohlížím i na jiná svá vystoupení a závody. Pouštím si doma záznam jednoho mého swingového vystoupení a málem má taneční čísla ani nedokoukám. Proč mi někdo neřekl, že vypadám jako by mě právě pustili po dlouhé době z ústavu a já pobíhám jak střelená? Jediný můj přítel byl po jednom takovém vystoupení odvážný a upřímně mi sdělil: "Mně přijde, že tam je toho moc. Jsi na mě hrozně rychlá, nestihl jsem Ti ani udělat žádnou fotku, na všech jsi rozmazaná. Kdybys dělala jednodušší věci, které by dokázali teoreticky i diváci v sále, myslím, že by jim to bylo bližší."
Musím uznat, že měl pravdu.
Celému tanci jedině prospívá, když se umíme na chvíli i zastavit, zapózovat, usmát se a zaměřit se na konkrétního diváka. O to více vyniknou pak rychlé pohyby a divák má hlavně čas vstřebat, že tančím a nežije v domnění, že tam vlítl nějaký šílenec se záchvatem padoucnice.
Pobíhat na muziku jako blázen od začátku až do konce, to zvládne každý. Možná ne hned, protože na to potřebuje nejdřív nabrat fyzičku, ale dřív nebo později to zvládne každý.
Postavit se ale jako tanečnice, aby ze samotné pózy bylo každému zřejmé, že to umíte, to už je umění. V jednoduchosti je krása, méně je někdy opravdu více, a proto doporučuji nepodceňovat zdánlivě jednoduché kusy. Stát na parketě jako hvězda může být ve skutečnosti to nejtěžší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 3. května 2017 v 15:00 | Reagovat

Hezký článek ❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama