Neumíš to nebo Ti někdo řekl, že to neumíš?

13. května 2017 v 10:57 | Nikol
Pro každého z nás se za slovem PŘEKÁŽKA skrývá určitě něco jiného. Zatímco se jeden člověk pere na parketě s výrazem, druhý háže rozkošné pohledy na všechny strany, ale nezvládá například otočky. I přes veškerou individualitu kažého z nás však objevuji během své taneční lektorské práce určité momenty, které činí problémy více lidem na více kurzech. Například mohu zmínit následující:
1. Skloubení bouncového pohybu se sambovými kroky.
2. Koordinace nohou a rukou dohromady.
3. Ovládnutí nohou, rukou i výrazu v jeden moment.
4. Udržení svěžesti v jivu až do konce tance.
5. Dodržování klidu v rumbě na první dobu. Doby 2, 3, 4 tančit a dobu 1 "jen stát".
Každý má při objevování a aplikování nových tanečních poznatků jistě odlišně dlouhou cestu a každý zvlášť v různou dobu musí objevovat různé "aha momenty", které ho poté posouvají dále. Troufám si ale tvrdit, že celý proces učení můžeme sami výrazně urychlit, když neuvěříme tomu, že to či ono je těžké a my to zkrátka neumíme.
Moc se mi líbila věta z filmu Muži, co zírají na kozy, kde se velitel vojenské jednotky ptá jednoho ze svých vojáků právě na tanec: "Neumíš tančit nebo Ti někdo řekl, že to neumíš?"
Osobně od každého druhého člověka v kurzu slýchávám věty typu: "Jsem dřevo...neslyším hudbu...nemám pohybovou paměť...trvá mi to...tanec mi nikdy nešel, ale baví mě...snad si poradíte s takovým polenem jako jsem já," atd. atd. Realita je taková, že za celou dobu, co učím (tedy 10 let) jsem žádné dřevo bez hudebního sluchu nepotkala. Potkala jsem jen lidi, kteří tomuhle uvěřili a nebyli ochotní to změnit, nebyli ochotní zkoušet nové věci a nechtěli trénovat. Každý, kdo ale chtěl, na lekce pravidelně chodil a trénoval, tak se vše naučil.
Učím dospělácké, juniorské i dětské skupiny. Víte, jaký je mezi dospělými a dětskými či juniorskými kurzy rozdíl? Krom určitého didaktického přístupu je obrovský rozdíl především v přístupu daných účastníků. Dospělí se často velmi podceňují (viz výroky výše). U juniorů vnímám občas také určitou skepsi, ale spíš než podceňování vidím strach z chyby, protože mají strach, že se vrhají do něčeho, co zatím nikdy nedělali, ale zatím ještě moc nerozlišují, co je těžké a co ne. U dětí vidím touhu po vědění, radost z tance a pohodu. Žádné z dětí se nebojí zkoušet, chybovat či vystupovat a rozhodně se nepodceňují, protože jim ještě nikdo nestihl říct, že neumí tancovat. Ony to přeci umí, tancují pořád. :)
Za poslední měsíc jsem například učila rumbu na dospěláckém i na juniorském kurzu. Dospělákům rumba vždy činí problémy a na začátku každý nadává na hudbu, každý si stěžuje, jak je těžké udržet se na první dobu a "jen stát". Juniorky mi ale všechny šly hned na první pokus skvěle do hudby, jak je to možné? Na dospěláckém kurzu mi svitlo. Položila jsem otázku: "Co víte o rumbě?" A jaké jsem dostala odpovědi?: "Na dobu raz se stojí...jo, to je hrozně těžký...to mi nikdy nešlo...já tu hudbu neslyším...vždycky padám." Někdo se tedy rumby bál, protože VĚDĚL, že mu rumba nikdy nešla a zbytek do tohoto tance vstupoval s myšlenkou, že je to těžké, hudba není slyšet a hodně lidí to nezvládá. Juniorky u stejné otázky mlčely. Nikdo nevěděl nic, nikdo je nestihl vystrašit a nikdo jim neřekl, že by to neměly umět.
Až tedy příště budete chtít říct, že něco neumíte nebo si to budete třeba jen myslet, tak se zadumejte hlouběji a zodpovězte si na prvním místě otázku, zda to opravdu neumíte nebo vám jen někdo řekl, že to neumíte? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama