Melodie srdce

25. prosince 2017 v 9:56 | Nikol
Byla, žila jedna tanečnice. Trénovala, objevovala, poznávala, tančila.
V tanečním sále, kde se nacházela a kde trénovala, hrála neustále nějaká hudba. Pomalá, rychlá, na osm dob, na tři doby, slowfoxtrotová, waltzová, rocková, burlesquová atd.
Ta tanečnice se učila nové pohyby vždy nejdřív bez hudby, poté je zkoušela do hudby a pak postupně přidávala na tempu a pohyby zrychlovala a zrychlovala. Poctivě si počítala a snažila se dosáhnout dokonalosti.
"Otočka je 5, 6, 7, 8, vlna je na 1,2 a kroky vpřed na 3, 4, opilý námočnk je na 5 a 6 a 7 a 8."
Pořád to ale nebylo perfektní. Hudba hrála a ona poslouchala a tančila. Pořád dokola a pořád něco chybělo.
Co to jen mohlo být?
Hudba byla, tanec byl, počítání bylo, trénink taky byl. Co tedy chybí?
Protože tu tanečnici velmi dobře znám, tak vám to mohu prozradit.
Ta tanečnice se snažila, jak mohla, ale stále tančila jaksi VEDLE hudby. Vše se odehrávalo jako kdyby hudba a tanec v tanečním sále probíhaly jaksi paralelně vedle sebe. Chybělo zde vzájemné obohacení a symbióza.
Teprve ve chvíli, kdy hudba prostoupí skrz tělo, které se vzápětí stane tanečním i hudebním nástrojem, tak teprve tehdy začně vše fungovat.
Tanec by neměl probíhat jako pohyb se zvukovou kulisou v pozadí. Tanec je ve skutečnosti vyjádřením melodie, rytmu, slov i životního příběhu zpěváka/zpěvačky a zároveň tanečníka/tanečnice.
Pusťte si vaši oblíbenou píseň, zavřete oči a zkuste jen poslouchat, vnímat, co se ve skladbě děje a zkuste cítit, jak prostupuje hudba skrz celé vaše tělo.
Co vaše tělo dělá? Pohupuje se? Kolíbá se? Točí se? Leží? Máte chuť vyskočit, když Lara Fabian procítěně zpívá J´aime? Nemůžete se udržet a začínáte se vlnit v rytmu písně Havana? Chcete skákat a zpívat na Známku punku, když slyšíte Visací zámek?
To je ono. Někde vás pohltí víc rytmus, jinde melodie, někde vás strhne text. Stále si počítáte, 1, 2, 3, 4... nepřestáváte ...5, 6, 7, 8, ale právě to zavnímání naléhavosti ve slovech J´aime!!!! a akcentu ve slově HA-VA-NA je to, co dá tanci myšlenku a osobitost. Díky tomu tanečník/tanečnice vyjádří své charisma a splyne s hudbou. Taneční zážitek se tak stane intenzivnějším pro diváky i pro tančící. Zaútočí se tak na více smyslů a vše se rozplyne a splyne v jedno jako TAO.
NAJEDNOU HUDBU ZAČNETE NEJEN SLYŠET, ALE I CÍTIT A POTAŽMO VIDĚT. Ne, nejsem blázen, ani nejsem na LSD. Tohle je opravdu reálné i pro běžného střízlivého nedrogujícího smrtelníka. Slyšíte hudbu, kterou když do sebe pustíte, tak ji začnete cítit. Jako kdyby každý sval ve vašem těle vibroval jako basy v dané skladbě a všechny orgány pluly ve vašem těle v souladu s melodií. Všechny tyhle vibrace a vznášení se najednou objeví v pohybech a díky vašemu tělu se tedy stanou viditelnými.
Vše jde samozřejmě umocnit ještě příjemnou vůní, kterou můžete aplikovat na sebe nebo v daném prostředí. Chuť doporučuji v případě tance moc nezapojovat, protože rychlý pohyb a následné zaskočení něčeho dobrého by mohly značně znepříjemnit váš taneční zážitek.
I když zapojíte jen první tři smysly, stane se váš tanec hluboce multidimenzionálním zážitkem.
Můžete mít vše perfektně natrénované, a přesto to bude vždy trochu jiné a jedině tak může zůstat tanec osobním a lidským. Když se jdete podívat na Sergeje Polunina*, jak tančí v pondělí a ve středu stejný baletní kus, vždy vše bude perfektní, budou dodržená striktní baletní pravidla, ale pokaždé bude jeho tanec jiný.**
Jaký je návod na kvalitní tanec? Nechte vstoupit hudbu do sebe a tam dovolte svému tělu, aby se hudba promíchala s vašimi zkušenostmi, emocemi a náladami. Pak už jen naslouchejte a tančete podle hudby, která už nezní z reproduktorů, ale která se stala vaší zvnitřněnou melodií - melodií srdce.

* Sergei Polunin byl nejmladším prvním sólistou v Londýsnkém Royal Ballet. Jeho tanec ve videu Davida LaChapella k písni Take me to Church zhlédlo na internetu 22 milionů lidí: https://www.youtube.com/watch?v=c-tW0CkvdDI.
**Takhle se vyjádřil o Sergejovi Poluninovi jeden z choreografů ve filmu Dancer, který je celý věnován Poluninově baletní cestě vzhůru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 19:29 | Reagovat

Milá Nikol,
děkuji moc za rozšíření obzorů. Nádhera.
Jen si myslím, že lidi živící se svým tělem, by neměli být tak moc tetovaní, mě to trochu rušilo...Někdy méně je více...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama