Tanec s vlastním genderem

25. prosince 2017 v 22:37 | Nikol
Víme všichni, co je to pohlaví? Asi ano. Pohlaví dělíme zpravidla na mužské a ženské a většina z nás na 100 % ví, kam se má zařadit.
Co slovo gender? Znáte ho? Gender bývá často zaměňován za slovo pohlaví a to i v odborných textech. Proč? Protože s genderem jsou úzce spojeny stereotypy, konkrétně genderové stereotypy navázané na fakt, zda jste muž či žena.
Určitě znáte některé výroky typu:
"Ježiši, kdo to parkuje takhle nemožně? No, jo, to je jasné, ženská."
"Chlapi jsou takoví jednodušší a myslí jen na to jedno."
"Ženská patří do kuchyně."
"Chlapi mají logické myšlení."
Atd.
Gender však není synonymem pro mužské a ženské pohlaví, ale ve skutečnosti jde o jakýsi soubor kulturních očekávání pojících se s muži nebo ženami.* V našem světě ale neexistuje nic, co je na 100 % ženské nebo na 100 % mužské.
Osobně vnímám gender jako jakousi vlastní esenci, souhrn atributů, který náleží jenom nám a nikomu jinému.
Já jsem žena, bílé barvy pleti, střední sociální třídy, vysokoškolsky vzdělaná.
Někteří by už podle těchto informací začali usuzovat, jaká asi jsem. To ale nelze. Nikdo mě nezná tak, jak se znám já sama a nikdo mi nemůže určovat, co mám a nemám umět jen podle pohlaví, vzdělání či rasy.
Můj gender je má osobní esence. Nemám gender ženský ani mužský, mám svůj vlastní. Pohlaví může být navázané na určité fyziologické znaky a mohu tak samozřejmě v různých dokumentech a formulářích zaškrtávat kolonku ŽENA. To ale nevypovídá nic o mém parkování, logickém myšlení, vztahu k sexu či vaření.
Výroky spojené s genderovými stereotypy nás mohou velmi svazovat:
"Kluci nepláčou."
"Holky se neperou."
"Neprožívej to tak, ženských po světě běhá, neupneš se snad na jednu, jsi přece chlap!"
"Sedni si s nohama u sebe, copak takhle sedí slušná holka?"
"Chováš se jako bačkora, copak si neumíš doma sjednat pořádek jako normální chlap?"
Je těžké mnohým tlakům odolat, ochránit svou vlastní integritu a zachovat si vlastní gender, ale dobrá zpráva je, že to lze.
Pro začátek je ale dobré vybudovat si svůj vlastní gender v nějakém vlastním prostoru, který nebude narušován tlaky z okolí. Takovým prostorem je pro mě osobně taneční parket. Nebo vlastně jakýkoli prostor, kde se můžu uvolnit, rozpustit se v tanci a zůstat sama sebou taková, jaká jsem.
Mohu být citlivá i tvrdá. Naivní, empatická i otupělá. Mohu být racionální i emotivní. Mohu být klidná i bouřlivá. Mohu si zkrátka tančit se svým vlastním genderem, s nímž potažmo i žiji a proplouvám s ním společností.
Sedím v metru často s nohama od sebe, protože je to pro mě zkrátka pohodlné a navíc mezi kotníky střežím všechny své tašky.
Poslouchám ráda příběhy ostatních, protože mě zajímá, jak lidé kolem mě prožívají různé události.
Zjistila jsem, že parkování je jen trénink a vaření taky.
Pláču, když se mi chce a neperu se ne proto, že jsem holka, ale protože nemám důvod.
Můj tanec a poznání mého těla mě dovedly k mému genderu. Stačilo tančit, naslouchat, sledovat a cítit.
Co vy? Znáte VÁŠ GENDER?

*RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003.
ISBN 80-246-0525-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama