Maska aneb Kdo přesně to je?

7. března 2018 v 8:35 | Nikol
Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč bývají tanečnice, gymnastky, cirkusoví akrobati atd. vždy tak přehnaně namalovaní a učesaní? Pokaždé, když se chystám na taneční soutěž, tak se musím smát sama sobě. Není neobvyklé, že strávím přípravou dvě hodiny a to i v případě, že nakonec tančím jen deset minut a jedu po prvním kole soutěže zase domů.
Po probuzení je potřeba namazat celé tělo krémem, aby šlo poté dobře "nahnědit" (hnědidlo se používá k tomu, aby kůže vypadala opálená). Vlasy potřebuji dostatečně nagelovat, takže mi na hlavě vždy vznikne ještě po nalakování taková bytelná helma, která by jistě obstála i jako ochranný štít při jízdě na motorce. Vzadu nebo nahoře na temeni hlavy vytvořím pokaždé nějaký vykroucený účes, který jistí přibližně dvacet sponek a vše ještě doladím lesklým sprejem, takže hlava poté slouží pro okolní kolemjdoucí jako zrcadlo. Na obličej poté dávám fixátor pod make-up a vrstvím a vrstvím a vrstvím: make-up, pudr, tvářenka, nahnědit, výrazné oči, nalepené řasy, linka kus pod okem, aby oči vypadaly z dálky větší, červená pusa, nejlépe konturkou dotažená ještě tak, že zvětší svůj objem a moje rty pak připomínají Angelinu Jolie v lepším případě a Dolly Buster či jinou porno hvězdu s přifouklými rty v případě jiném. Na závěr je potřeba celé tělo "nahnědit" a vše zafixovat, abych neměla špinavé oblečení v němž se přesouvám na soutěž. Vše ještě dotahuji nějakou pěknou ozdobou do vlasů, kterou buď přidělám pinetkami nebo něčím přilepím. Pokud se ozdoba lepí jen na vlasy, stačí zpravidla lepidlo na řasy, ale pokud z větší části zasahuje na potící se kůži, je potřeba jít už dál, a proto se v takové chvíli používá chemopren transparent (= chemopren pro mokré plochy). Pro krásu se zkrátka musí něco vydržet, ale pro jakou krásu vlastně?
"Hnědění" je vždy jen částečné, hnědíme si ty části těla, které lezou ze šatů. Pokud byste udělali fotografie svlečených tanečníků v šatně, pobavili byste nejednoho diváka. Někdo má "nahněděný" krk a ruce, někdo jiný nohy a záda, zkrátka to v šatně vypadá jako zájezd špatně opálených turistů. "Nahněděné" plochy bývají navíc flekaté a dost odstínů působí i velmi nepřirozeně. Vlasy postrádají jakoukoli volnost a přirozenost, dokonce na někoho mohou působit slizce. No a taneční make-up? Osobně mám pocit, že líčením připomínáme hlavní účinkující z různých travesti show. Nic proti travesti show, ale pravdou je, že by žena neměla vypadat jako kopie ženy jakkoli dobrá, ale měla by podle mě působit opravdu žensky se všemi krásami, které může nabídnout.
Tohle všechno jsou požadavky, které je vhodné splňovat na tanečních soutěžích. Nikde v pravidlech není přesně uvedeno, že tohle musíte dělat, ale pokud přijedete na soutěž, tak si můžete všimnout, že "bílí" lidé s nevýrazným make-upem nějak záhadně nepostupují do dalších tanečních kol. Přitom v pravidlech je myslím pouze nějaká formulka typu, že by tanečníci a tanečnice měli být nalíčeni, učesáni a oblečení adekvátně věku, kategorii a třídě, v níž tančí.
Nebudu zde dále rozebírat, na kolik se s daným pojetím vizáže při tanečním sportu ztotožňuji či nikoli, ale chtěla bych se vrátit k otázce, proč se tanečnice a tanečníci do takového maskování pouštějí? Osobně jsem za roky taneční praxe došla k názoru, že jde o jakousi masku, která dopomáhá k naší taneční roli. Podobně jako si herci v divadle berou na sebe kostým a paruku, aby se vžili do dané postavy, tak si tanečníci a tanečnice make-upem, účesem a hnědidlem dodávají určité sebevědomí a vlastnosti, které třeba běžně nemají. S hnědidlem na těle se totiž pocitově přiblížíte do stavu opálené krásky z exotické pláže. Dokonalý účes vám vnukne myšlenku na hvězdu plesu či jiné kulturní noblesní akce a velké rudé rty a výrazné laní oči vám dodají pocit mládí, sexappealu a vzrušení.
Nejedna studie (některé z nich zmiňuje například Naomi Wolf v knize Mýtus krásy) upozorňuje, že retušování modelek v módních časopisech spočívá právě mimo jiné ve zvětšování rtů a očí. K tomu také zahušťování a prodlužování vlasů, prodlužování nohou atd. Výslednou ženou na fotografii je tedy někdo úplně jiný, než žena, která přišla pózovat na začátku (zde je jeden příklad za všechny: https://www.youtube.com/watch?v=17j5QzF3kqE).
Za dvě hodiny po probuzení se tak při přípravě na taneční soutěž z "obyčejné" (myšleno hodně relativně) dívky může stát snědá mladá "kráska" připomínající Pretty Woman vcházející do opery. Navíc finální vzhled nemá vůbec nic společného se vzhledem původním, takže poté ať předvedete na tanečním a parketě cokoli, nikdo si vás nespojí s vaší běžnou profesí, rolí a osobností a tím pádem můžete zůstat absolutně v klidu. Nejednou se mi stalo, že mi třeba přišla do lekce slečna, s níž jsme se vůbec nepoznaly a až po pár týdnech jsme zjistily, že proti sobě vlastně závodíme, ale na soutěžích zkrátka vypadáme jinak.
Škoda, že si musíme takhle uměle dodávat odvahy a sebevědomí. A co je ještě větší škoda, že si ho takto uměle mnoho žen potřebuje dodávat i v běžném životě, a to i za cenu velkých bolestí a obětování se. Před pár měsíci jsem v tramvaji vyslechla rozhovor dvou dívek, které byly krásné, ale velice umělé. Vím, že krásné by byly i bez přifouklých rtů, přidaných řas, umělého opálení a vyhlazených vrásek. Tyhle dvě dívky spolu sdílely zážitky z přifukování rtů a vyhlazování vrásek. Mluvily třicet minut v tramvaji o tom, jak bolestivé jednotlivé zákroky jsou, kolik dní poté nemohou jíst, jak je pusa svědí atd. Po vystoupení z tramvaje mi to nedalo a šla jsem za nimi: "Omlouvám se, že jsem v tramvaji poslouchala, ale stály jste hned vedle mě. Můžu se zeptat, čistě ze zvědavosti, proč podstupujete tak nepříjemné a bolestivé zákroky?" Usmívaly se na mě a jedna z nich povídá: "Protože se mi to líbí." Ta druhá s ní vzápětí souhlasila a já jsem si neodpustila dodatek: "Byly byste krásné i bez toho." Tyhle dívky mě potěšily alespoň svou odpovědí, že jim samotným se to líbí. Odkud se tohle bere, proč se jim to líbí atd., to teď nechme stranou a každý sám/sama můžeme případně nad touto otázkou "pomeditovat" u písně Marcuse Revolty Krásná duše ženy: https://www.youtube.com/watch?v=5xSUjRPN098.

Jistě, krásně oblečená, nalíčená a učesaná žena, to je bomba. Sama se cítím často lépe, když jsem upravená, ale kde je ještě to hezké a estetické a kde už jsme trošku mimo běžné chápání? Krása je velice relativní a osobně bych hlasovala za to, aby se třeba aspoň jedna taneční soutěž ročně dala v běžném oblečení s přirozeným vzhledem a rozpuštěnými vlasy. Myslím, že by bylo moc hezké, kdybychom mohly přijít někdy na parket samy za sebe. Možná bychom se cítily trochu odhalené, trochu nahé, trochu bezbranné, trochu nervózní, ale byly bychom to my, samy sebou, a i následující tanec by tak vyjadřoval tu pravou a reálnou bledou kudrnatou Nikču, která se neskrývá pod maskou snědé, vyleštěné a uhlazené Nikol.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | 7. března 2018 v 8:42 | Reagovat

Vyborne! Krasne zasveceni do taju tanecni souteze vcetne skvele uvahy.Dekuji

2 h2u h2u | Web | 7. března 2018 v 10:10 | Reagovat

Moc zajímavé. Opravdu vše je jen iluze! :)

3 Tea Tea | E-mail | Web | 11. března 2018 v 20:29 | Reagovat

Já dva roky tančila aerobic tam jsme taky na soutěžích byly hodně namalované samé třpytky. Nelíbí se mi to hlavně u malých holčiček které mají 8-10 let a jsou k tomuto nuceny. Dávám článek na Téma Týdne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama