Nudná dokonalost

4. března 2018 v 8:28 | Nikol
Celý život se snažím být DOKONALÁ. Chci vše dělat správně a nejlépe, jak mohu. Snažím se o dokonalou taneční techniku, přesné nášlapy, maximální vytažení v držení. Pracuji na tom, aby můj tanec byl precizní a promakaný a snažím se vyvarovat co nejvíce chyb a přehmatů. A víte co? Je to pěkná nuda. 😊
Často, když neběží vystoupení zcela podle mého plánu, tak za něj sklidím mnohem větší ohlasy, než když se držím přesně předepsaného scénáře. Pokaždé, když se uvolním a dám průchod fantazii a spontánnímu pohybu, tak si tanec mnohem více užiju a na videích se sama sobě i mnohem více líbím. Ve chvíli, kdy se snažím o přesnou nápodobu nějakých předepsaných, popsaných a naučených pohybů někoho jiného, tak to nikdy nebude to ono. Nikdy to neudělám přesně tak jako hvězda, jíž se snažím napodobit a v mých očích dané pohyby proto budou pořád pomalé, nekoordinované, nedotažené apod. Pokud se ale uvolním a svůj tanec uchopím spontánně, tak všechny mé pohyby najednou vznikají jaksi samy od sebe, mimoděk a nemohu je tedy posuzovat stejnou optikou, protože sama nedokážu mnohokrát identifikovat, co přesně jsem udělala. Jen jsem si hrála s hudbou a následovala své vlastní tělo.
Sleduji na internetu videa různých tanečních hvězd, které mě roky inspirují a obdivuji preciznost, s níž vykonávají své taneční choreografie. Taková Yulia Zagoruychenko a Riccardo Cocchi nebo Michael Malitowski a Joanna Leunis, to jsou pro mě hvězdy, na nichž nejsem schopná najít jedinou chybičku, jejich tanec je v mých očích zkrátka dokonalý. Perfektní technika, složité choreografie, rychlost, přesnost, muzikálnost, výraz, emoce, …vše, co by v tanci mělo být. Jednou jsem se takhle podělila o video rumby Joanny Leunis a Michaela Malitowského a poslala jsem video kamarádovi, abych mu ukázala, jak nádherný tanec může být. Odpověděl mi, že mu to přijde celé strojové a nic hezkého na daném vystoupení neshledává. Cože? Vždyť jsou dokonalí, oponovala jsem. No, mě to nudí, byla zase jeho reakce. Nutno dodat, že nešlo o odpůrce tance. Jakmile viděl tančit lidi ze svého okolí - na plesech, vystoupeních nebo třeba jen doma pro zábavu, dokázal vyseknout nejednu poklonu nejednomu tancujícímu či tancující, mistři světa pro něj ale byli nudní.
Po Mistrovství České republiky v latinsko-amerických tancích běžel v televizi přenos z finálového kola. Některé mé kurzistky vše s nadšením sledovaly a pak mi postupně sdělovaly, jak byly zklamané. Ano, technicky párům nebylo co vytknout, ano, viděly jsme, jak precizně vše dělají, ale přišlo nám to jako sportovní disciplína a nějak jsme neviděly ten tanec. Na to osobně nemohu nic říct, nemohu nic víc než souhlasit, i když se zároveň před všemi páry hluboce skláním.
Tolik z nás touží po dokonalosti a stydí se odvázat. Bojíme se jít do tance naplno, dokud vše nebude perfektní a přitom ve chvíli, kdy se tanec stane perfektním, tak začne být zároveň pro mnoho lidí nudným. Myslím, že se stává nudným nejen pro diváky, ale i pro samotné tanečníky, protože najednou není co objevovat a není se čím překvapit. Ne, to byl jen žert. My tanečníci a tanečnice víme, že je v tanci stále co objevovat a za každou "kukaráčou" a "kubabreakem" na nás čeká nejedno překvapení. Navíc každý má pocit, že to vždy může být lepší, rychlejší a přesnější a je jedno, jestli tančíte v lidovém souboru Sedmikvítek a nebo jste taneční hvězda světové formátu jako Tsaturyan. Ten prý prohlásil, že se na sebe nemůže dívat, protože se mu nelíbí, jak tančí. Přitom je to člověk, jehož s úžasem sledují všichni tanečníci a minimálně 90 % z nich by chtělo tančit jako on.
Před dvěma týdny jsem nechala tanečnice na své ranní lekci improvizovat. Předešlé týdny jsme si řekly něco o pohybech, práci těla, emocích, hudbě a práci s ní, něco o pohybových akcích. Některé tanečnice aplikovaly získané poznatky více, jiné méně, ale všechny improvizovaly. Byly zde tanečnice tančící celý život i tanečnice tančící pár měsíců a všechny tančily úchvatně. Na závěr jsem je nechala tančit po jedné, aby si zatančily sólo a zkusily si práci před publikem, tzn. před ostatními tanečnicemi. Představte si, že tohle je vaše vystoupení, povídám, a zatančete to pro ostatní. Tančily. Každá po svém, každá jinak. Podle některých soudců tančily možná nedokonale, ale každá tančila naplno ze sebe a byla to strhující podívaná. Je jedno, že nebyla dodržena technická pravidla a je jedno, že spoustu toho ještě tyhle ženy ani nevědí, troufám si říct, že to bylo dokonalé. Bylo to dokonalé ne technicky, krokově, choreograficky, ale bylo to přirozené a věrohodné a v tom já vidím minimálně pro mě tu pravou, zajímavou a nikdy neomrzující dokonalost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama