Věčný začátek a konec aneb Moje cesta za vysněnou postavou

21. května 2018 v 9:58 | Nikol
Nikdy jsem nebyla hubená! Nikdy v životě! Ale nikdy jsem si nepřipadala ani tlustá, říkala jsem o sobě, že jsem oplácaná, při těle, děvče krev a mlíko, … a to i v době, kdy jsem při své výšce 158 cm vážila 74 kilo.
Od malička závodně tancuji a na tréninky jsem chodila 4x týdně, k tomu jednou týdně na aerobik a přibližně každých 14 dní jsem jezdila na závody a stejně jsem měla nadváhu. Neměla jsem pocit, že jím nezdravě, ani že se přejídám a stejně jsem měla nadváhu.
Lidé v mém okolí mi od dětství udíleli cenné rady typu:
"Nejez po 17 hod večer." … Ale jak to mám udělat, když trénuji do 20 nebo 21 hod večer a přijdu po tréninku domů hladová?
"Nejez tolik sladkého a půjde to dolů." … Co znamená "Nejez tolik sladkého?" Jedna sladkost denně je v pořádku? A jak to nemám jíst, když maminka dnes udělala k snídani krupicovou kaši a o víkendu budeme péct tvarohové šátečky?
"Zkus víc sportovat, třeba běhat nebo nějaký jiný doplňkový sport k tomu tancování a uvidíš, že se to hne." … Jak můžu víc sportovat, když už teď chodím každý večer domů unavená a s namoženými svaly?
Rady se jednou za čas zjevovaly ze všech stran, ale nebyly to rady správné a hlavně nepřišly v ten správný moment. Chyběla mi totiž MOTIVACE, potřebné ZNALOSTI a ten SPRÁVNÝ PŘÍSTUP.
Závodně se věnuji latinsko-americkým a standardním tancům od šesti let a asi tak od deseti let mi lidé okolo začali říkat, že musím zhubnout. Musím zhubnout, abych byla štíhlejší, což se v naší společnosti rovná slovu hezčí. Musím zhubnout, abych byla rychlejší, přesnější, abych nebyla širší než můj taneční partner a abych byla v kondici. Jak chcete ale zhubnout, když je vám deset? V průběhu let jsem vždy chvíli zkusila tuhle radu, pak zase tuhle a tamtu, ale nic se nezměnilo. Jednou mě dokonce vzali rodiče na konzultaci k nějakému specialistovi přes výživu a sport, abychom zjistili, proč mám nadváhu, když denně sportuji?
"Vaše tělo je na tenhle pohyb už příliš zvyklé. Jestli tančíte od malička, tak je jedno, že tančíte hodinu nebo dvě denně, pro to tělo je to jako pro někoho jiného, když se ráno projde na autobus. Chtělo by to jiný sport a změnit stravu."
Krom toho všeho jsem navíc věděla, že svou roli hraje i genetika. Mamka s taťkou jsou sice štíhlí, ale všechny ženy z taťkovy strany (moje babička, teta, …) vypadají stejně jako já - tzn. malé s kulturistickýma nohama, větším pozadím a zaoblenýma bříškama.
Když mi bylo šestnáct, můj taneční partner skončil s tancováním a já začala tančit s tanečníkem novým, který nebyl tak hubený jako ten předchozí a vypadalo to, že má váha najednou nebude zase takový problém. OMYL! I když byl můj druhý tanečník hodně svalnatý, takže jsme ve společné kombinaci konečně nevypadali jako Laurer a Hardy, tak jsem pořád nebyla tou hubenou, drobounkou tanečnicí. Výsledky na soutěžích byly průměrné, spíš podprůměrné a vůbec neodpovídaly tomu, jak jsme trénovali. Trenér pak jednou vynesl důležitý ortel:
"Ptal jsem se na závodech porotců, proč jste vypadli v prvním kole, a všichni mi řekli, že jste tančili dobře, ale Nikčo, ty musíš zhubnout. Jen si nemysli, moje partnerka se taky musí hlídat, aby byla fit, ona Ti poradí."
Bylo mi sedmnáct a začala jsem s dělenou stravou. Začátek to nebyl špatný, váha se pohnula, pět kilo jsem měla dole, měla jsem pocit, že jdu správným směrem, ale výsledky na závodech byly pořád stejné. Pět kilo prostě nestačilo. Začala jsem si o dělené stravě zjišťovat více a více a zjistila jsem, že to nebude až tak zdravé, jak jsem se domnívala. K tomu všemu můj tanečník s tancováním skončil a byla jsem znova na začátku.
Uplynul další rok a já jsem šla na vysokou školu do Prahy. Hledala jsem si nového tanečního partnera v Praze, sešla jsem se asi se sedmi nebo osmi tanečníky a nikdo mě nechtěl. Respektive občas mě někdo chtěl, ale byl to buď úplný začátečník, nebo někdo, kdo byl ode mě věkově hodně daleko. Nechtěl mě nikdo, kdo by měl vytančenou stejnou nebo vyšší taneční třídu jako já, vždy jsem slyšela výmluvy typu - "Jsi moc malá.", "Sejdu se ještě se dvěma dalšími tanečnicemi a dám Ti vědět.", "Když já se tomu nechci věnovat takhle naplno.", …. Atd. Nikdo mi neřekl - "Jsi tlustá.", ale bylo mi jasné, že je to jeden z důvodů, proč jsem nemohla najít nikoho do tanečního páru.
Pak přišla babička se skvělým nápadem: "Našla jsem skvělou výživovou poradkyni v Liberci, sama hodně zhubla, má skvělé tipy, je strašně sympatická, zaplatila jsem Ti u ní deset konzultací, ona Ti pomůže." A měla pravdu, tahle výživová poradkyně byla opravdu velmi sympatická a skutečně mi pomohla, ale … Pomohla mi uvědomit si, že přes den málo piju, málo spím a svaly nestíhají regenerovat, nejím téměř žádné ovoce a zeleninu, nemám vyváženou stravu a k mému energetickému výdeji, jím málo, takže si pak tělo ukládá více, než by potřebovalo. Naučila mě jíst pravidelně, jíst více ovoce a zeleniny a víc pít a výsledek? ZHUBLA JSEM! Zhubla jsem asi šest nebo sedm kilo, mimo jiné i proto, že jsem v tu samou dobu začínala učit zumbu, což byl sice pořád tanec, ale zároveň trochu jiný pohyb, než na jaký jsem dosud byla zvyklá.
Za půl roku jsem ale výživovou poradkyni přestala navštěvovat, na zumbu jsem si zvykla a za další půl rok jsem měla zase vše zpátky. Jak je to možné? Co se stalo?
Po tomhle období jsem prošla různými pokusy opět zhubnout, ale vždy mi to vydrželo jen chvíli. Pokaždé jsem měla pocit, že teď není vhodná doba s hubnutím začít, protože mám zrovna zkouškové, píšu bakalářku, rozcházíme se s přítelem, je toho hodně v práci, učím se na přijímací zkoušky apod. Vždy jsem to po krátké době zase "zabalila", protože zrovna měl někdo narozeniny, byly Vánoce, dostala jsem výbornou čokoládu atd.
Prošla jsem různými kurzy a seznámila se s různými lidmi od osobních trenérů, skupinových trenérů, výživových poradců a koučů, kteří měli různé rady a tipy a dost věcí mi dali do dalšího života, aniž bych to v tu chvíli tušila.
Jak jsem na tom teď? A co přesně se stalo?
NAŠLA JSEM MOTIVACI! SHROMÁŽDILA POTŘEBNÉ INFORMACE a zvolila jsem SPRÁVNÝ PŘÍSTUP!
Je květen 2014 a já projíždím inzeráty s tanečními partnery a hle - tady je jeden, který vypadá dobře. Sice má nižší taneční třídy, ale já jsem dlouho nezávodila, něco jsem ještě nabrala, nemám kondici, nevěřím si, že mám na to vrátit se tam, kde jsem před lety skončila. Zkusím mu napsat. Ozval se, zítra se sejdeme. Bude to v pohodě? Nebude mu vadit, že jsem takhle oplácaná? Musím to risknout.
Snažím se, co nejlépe obléknout a celou dobu makám, abych ze sebe dostala to nejlepší…plácli jsme si, skvělé, teď sice zrovna na 14 dní odlétám pryč, ale hned potom se do toho pustíme naplno.
Nechtěla jsem o něj přijít, chtěla jsem, abychom dobře dopadali, abych já dobře vypadala, abych nás oba dobře reprezentovala a aby on neměl důvod odejít jinam za jinou partnerkou. Tohle bylo v době, kdy jsem studovala dvě školy, zrovna bylo zkouškové období, v němž mě čekalo devět zkoušek a sedm zápočtů a z toho jsem navíc měla v plánu strávit čtrnáct dní v Kalifornii. Doba na start diety to tedy byla zdánlivě nevhodná, ale já jsem věděla, že MUSÍM ZAČÍT HNED. Odletěla jsem do Kalifornie a nejedla jsem tam hamburgery (až na jeden), nejedla jsem chipsy jako ostatní mí kamarádi při dlouhých cestách autem ani žádné jiné nezdravé věci. Snažila jsem se hned využít všechny své dosavadní znalosti - snažila jsem se jíst pravidelně, hodně pít (vodu samozřejmě :D), a pořád jsem u sebe měla něco zdravého na zobání. Strávili jsme totiž dost času na cestách, a když vozem kolovaly chipsy nebo nachos, tak jsem vytáhla své baby mrkve a odmítla jsem se slovy - "Ne, díky, já si dám tohle." Během mého pobytu v Kalifornii jsem navíc musela dokončit tři zápočtové práce a naučit se na zkoušku, která mě čekala v pátek po čtvrtečním příletu zpět. Stres? Ano. Pokušení na každém rohu? Ano, ale já věděla, proč to dělám. Nezačala jsem ze dne na den jíst perfektně, ale snažila jsem se odolávat. Všichni si dají dort? Já mám taky chuť, ale víte co? Já jsem vlastně najedená, můžu jen ochutnat?
Tohle byl ZAČÁTEK na mé nové cestě - změna jídelníčku - postupná, pozvolná, ale hned! Ne až zítra nebo až po zkouškovém období.
Vrátila jsem se, začali jsme trénovat a po týdnu jsme jeli na první soutěž, a jak to dopadlo? Byli jsme třetí! Wau, asi nám to půjde, o důvod víc makat na sobě.
Vynechala jsem tedy všechno sladké, smažené a všechny přílohy krom těstovin a rýže. Sladké jsem si dala občas, smažené vůbec, jiné přílohy jen, když jsem byla na návštěvě u rodičů.
Za další dva měsíce jsem začala chodit do "fitka", nejdřív jednou týdně.
Nevážila jsem se, neměřila jsem si obvody, nesledovala jsem úbytek váhy, ale věřila jsem, že jednám správně a věci se hýbou správným směrem a taky, že jo.
Se změnou jídelníčku jsem začala v červnu 2014, do fitka jsem začala chodit v červenci 2014 a v prosinci 2014 jsem měla o deset kilo méně. Z mé váhy 74 kilogramů jsem najednou vážila 64 kg. Připadala jsem si štíhlá jako nikdy, lidé mě chválili, že mi to sluší, okolí mě nepoznávalo, mohla jsem si začít oblékat jiné věci. Oblečení, které jsem měla schované z mého dřívějšího hubenějšího období, mi už nebylo malé, ale bylo mi dokonce velké, zhubla jsem více než jsem očekávala. Výsledky na závodech byly skvělé, takže se vše dařilo.
Začala jsem cvičit dvakrát týdně a začala jsem se více zabývat tím, co přesně jím, v jakou denní dobu, zda mám vyvážený jídelníček, kolik hodin spím, jaký mám energetický výdej? Začala jsem si číst knihy o různých potravinách a pomalu ale jistě jsem začala do celé problematiky více pronikat. Krom toho jsem začala také běhat a poprvé v životě jsem začala mít běhání ráda.
Je březen 2016, mám o 16 kg méně, z velikosti 42, jsem se dostala na velikost 36, otevřely se mi oči, a proto tady teď sedím a sepisuji stručně můj příběh.
Zhubnout může každý a kdykoli, ale potřebuje podle mého úsudku MOTIVACI, potřebné INFORMACE a správný PŘÍSTUP.
Co konkrétně to u mě znamená?
MOTIVACE: Chci si splnit můj taneční sen - udržet si skvělého tanečního partnera a být s ním úspěšná na českých i zahraničních soutěžích. To byla moje motivace na začátku, ale v průběhu času se k ní přidala touha po zdravém životním stylu, což vysvětlím více u správného přístupu.
INFORMACE: Měla jsem za sebou půl roční držení dělené stravy, půl roku u výživové poradkyně, udělala jsem si certifikát na skupinového a osobního trenéra, což kromě správného posilování a cvičení zahrnovalo i vzdělání v oblasti výživy. Začala jsem studovat složení potravin, správné vyvážení jídelníčku z hlediska bílkovin, vlákniny atd.
PŘÍSTUP: Během mé cesty jsem pochopila, že hubnout jen kvůli někomu nebo kvůli výsledkům, je hrozně malá motivace. Já jsem si totiž nikdy nepřidala ošklivá nebo tlustá. Moje váha mi byla spíš v mnoha situacích bonusem, nikdo ode mě totiž nic nečekal, a když jsem začala tančit, tak jsem často překvapila. Ta pointa správného přístupu u mě tkví v tom, že jsem si uvědomila, že mi je mnohem lépe, když jím zdravě. Nechodím spát s nafouklým břichem, nejsem unavená, zvládám více věcí a zvládám je s úsměvem. Nejde o to, že se nacházím ve štíhlejším těle, ale jde o to, že se nacházím ve spokojeném těle se spokojenou duší a to je ten správný přístup! Nezáleží mi na tom, jak mě ohodnotí okolí nebo porota, i když komplimenty samozřejmě potěší. Více jde ale o to, že se ráno vzbudím s chutí jít cvičit, tančit, běhat a jsem potom samozřejmě unavená, ale snesitelně unavená. Unavená tak, že se mi dobře spí a druhý den můžu vstát se stejnou nebo dokonce ještě větší chutí.


Tento příběh uveřejňuji až nyní, tedy v květnu 2018. Na mé váze ani motivaci se nic nezměnilo. Co se však změnilo v mém přístupu k jídlu je skutečnost, že jsem si udělala kurz výživového poradenství, protože si nechci své poznatky nechávat jen pro sebe a moc ráda se rozdělím o výživové tipy, sestavím ráda jídelníček a mimo jiné budu ráda i vrbou a rádkyní v obdobích plných pokušení a nástrah. :) Držím všem dalším odhodlaným ženám a mužům pěsti na vaší cestě a přeju vám, ať je práce na vašem jídelníčku a cvičení tám správným začátkem a není hned koncem!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 27. května 2018 v 21:39 | Reagovat

Nejsem zastánce posedlosti za vysněnou postavou, ale ty jsi k tomu měla důvod. Navíc se sama cítíš lépe. Děkuji, že ses podělila. Článek zařazuji do výběru na TT. :)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 30. května 2018 v 7:35 | Reagovat

Gratuluji, úžasný výsledek. Svádím boj s kily celý život, bylo to jako na houpačce. Přesně jak říkáš, až když jsem se opravdu začala zabývat tím, co jím, když jsem si uvědomila, jak mi je dobře, když jím správně, teprve tehdy se váha pohnula dolů. Zhubnout se opravdu dá, nejen ve dvaceti, ale dokonce i na dohled padesátky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama